Co si beru na B7?

Letos to je již potřetí, co se chystám na horský ultramaraton B7, a po dvou letech už mám představu, co mi během závodu funguje. Základem je samozřejmě povinná výbava uvedená v pravidlech závodu. Níže přidávám své osobní zkušenosti s vybavením a strategií.

běžecká vesta

Vzhledem k tomu, že je nutné si s sebou nést alespoň nějakou výbavu, je potřeba mít nějaký batůžek nebo běžeckou vestu. Já používám vestu Salomon ADV SKIN 12. Běžecká vesta má oproti batůžku pár výhod:

• dá se stáhnout těsně na tělo
• věci v ní se tolik nepohybují
• je možné na ni upevnit softflasky

trekingové hole

Zcela zásadní kus vybavení. Obdivuji všechny, kdo to jdou bez nich. Hole hodně pomůžou při stoupání, ale taky při sebězích, kdy se jimi dá trochu brzdit a udržovat stabilitu. Koupil jsem si skládací Leki Cressida Lady, ale během závodu se mi nechtělo je pořád skládat a upevňovat na vestu, takže když jsem je zrovna nepotřeboval, stejně jsem je nesl v ruce rozložené. Hůlky jsou dostatečně lehké a nepřekážely mi. Jsem ale rád, že je možné je složit – využívám to při skladování nebo když si je chci upevnit na krosnu.

Své hůlky jsem si vybral i pro jejich korková madla, protože korek trochu saje pot a je za mě příjemnější na dotek než syntetika. Také jsem rád, že hůlky mají poutka u rukojetí. Do těchto poutek si při stoupání trochu zavěsím ruce, takže hole nemusím držet plnou silou.

čelovka

Jako svou primární čelovku používám Knog Quokka 150. Jde to s ní na tu jednu noc zvládnout, ale přiznám se, že trochu spoléhám i na světlo ostatních. V běžecké vestě si nesu záložní čelovku.

vazelína

K mazání používám Bepanthen. Před startem si důkladně namažu třísla a chodidla. Je to sice trochu nechutné, ale vrstva krému pomáhá předcházet odřeninám a puchýřům.

oblečení a boty

Chodívám v merino tričku z Decathlonu a kraťasech, na které jsem zvyklý. S sebou si beru nepromokavou bundu, kdyby pršelo či foukal vítr. Oba ročníky jsem šel v botách Altra Lone Peak 8, na letošní ročník jsem si koupil jejich novou verzi 9.

jídlo a pití

jídlo

Nosívám s sebou záložní Mars tyčinky, ale nikdy jsem je nevyužil. Občerstvovačky jsou tak akorát daleko od sebe a jsou bohaté. Většinou si dávám chleba se škvarkovou pomazánkou a pomeranče, ale k dispozici je i jiné ovoce a sladké tyčinky. V Ostravici a na Pustevnách má každý závodník nárok na polévku. Jako odměna za „zbytečnou“¹ cestu do údolí je v Ráztoce Marlenka.

pití

Nosívám s sebou dvě půllitrové softflasky. Mají široké hrdlo a díky tomu, jak jsou upevněné na vestě, se z nich snadno pije. Široké hrdlo se uplatní v občerstvovacích stanicích, kde umožní snazší doplnění tekutin. V jedné lahvi mám vždy čistou vodu a ve druhé půl na půl vodu s Kofolou. Je to ten správný poměr bublinek a sladkosti. Doporučil mi to tchán (zkušený bésedmičkář) a já na to nedám dopustit. V Ostravici a v Ráztoce je možnost dát si kafe.

ostatní

• Hodí se mít s sebou hotovost. Při převzetí startovního čísla se platí 100 Kč záloha. Na občerstvovačce Čeladná se platí sladké pití (voda je samozřejmě zdarma).
• Při první B7 mě hrozně bolela kolena. Druhý rok jsem si je nechal zatejpovat a nebolela mě vůbec.

doprovod

Je super, když někdo čeká v cíli, je ještě lepší, když má auto, a je úplně nejlepší, když tě odveze někam, kde je vana.

taktika

Tohle je samozřejmě úplně individuální, tak spíš jen tak pro zajímavost, jak to mám já. Nepřepálit start. Oba roky jsem první dvě štace šel se zástupem a stejně se mi povedlo se meziročně zlepšit asi o dvě hodiny. Rozdíl dělají seběhy a pauzy. První rok jsem si vždycky na chvilku odpočinul, v klidu si doplnil tekutiny a něco pojedl. Druhý rok jsem to o něco zefektivnil a šlo to dost poznat. Na trase je 9 občerstvovaček, takže se to nasčítá. V Ostravici se vždycky zdržím déle. Je to zhruba půlka závodu, docházím tam vždycky ráno, je to asi největší občerstvovačka, je tam polévka… člověk si vystojí pár front a najednou je půlhodinka v tahu. Snažím se nikde si nesedat, protože pak trvá déle, než se zase vydám na cestu. Ale zvlášť první rok není asi dobrý nápad to nějak hrotit. Já jsem poprvé šel s nastavením, že si to jdu zkusit. Teď už vím, jak moje tělo reaguje a co si můžu dovolit.

na závěr

Na B7 mám rád právě to, že člověk řeší jen dvě věci: jít dál a občas se najíst. S sebou si nese jenom nutné minimum. Až na tu námahu je to vlastně docela pohoda. Takové to, když celý rok nemáte čas chodit po horách, tak si naplánujete všechny na jeden den.